Partneři

  • Naši partneři
  • Naši partneři
NPP BÚ

Národní přírodní památka Babiččino údolí

1) Genius loci chráněného území

 

Vyhlášení ochrany území NKP a NPP Babiččino údolí, včetně ochranných pásem, nemá jen prvořadou důležitost kulturně-historickou, ale především urbanistickou. Hodnota krajinných souborů, dosud nedotčených, se neustále zvyšuje, zvláště v těch případech, kde mimořádná působivost přírodního prostředí je nedílně spjata s kulturními hodnotami v nejširším slova smyslu. Proto je zapotřebí postupně prosazovat ryzost a čistotu chráněného prostředí se stejnou intenzitou, s jakou se často projevuje technická civilizace. Praktická i ekonomická hlediska ovšem brání uplatnění těchto hledisek naráz, ale přesto je snaha i v současné době stanovit komplexní program funkčního využití území včetně jeho rozvoje, který by zajistil dlouhodobý harmonický vývoj této krajiny.

Babiččino údolí v Ratibořicích je skvělým příkladem harmonie přírodních a kulturních složek krajiny. Je obklopeno a chráněno lesy, meandrovité koryto řeky se proplétá loukami, oáza klidu v uspěchané době. Člověk údolí citlivě doplnil o kulturní složku – formoval krajinu ovocnými sady, alejemi a stavbami, od vznešeného venkovského sídla šlechty přes Gutfreundův pomník po skromné Staré bělidlo. Nejcennější devizou tohoto koutu je ale něco jiného. Je to příběh, jehož děj sem zasadila Božena Němcová. Babička jako obraz vysněného idylického dětství se zde střetává s tvrdou realitou prožívanou ve sklepním bytě. Moudrá stařenka sršící optimismem a nešetřící trefnou radou je zde cítit na každém kroku, zároveň se neubráníme myšlenkám na nemanželskou Barunku, která se ve svých sedmnácti vdávala za člověka, kterého ani neznala. Je to místo, které vychovalo největší českou spisovatelku. Příběh je tou tajemnou silou, která přitahuje takové množství návštěvníků z celé republiky.

V současné době tak často hledaný a zdůrazňovaný ”GENIUS LOCI” je právě zde v nejzákladnějších hodnotách přírodních, v architektuře zrestaurovaných objektů, v čistotě a upravenosti všech ploch. Kladný výsledek realizace úprav v Ratibořicích bude záviset na toleranci všech, kdo se jich zúčastní. Naděje na postupnou záchranu je podmíněna vzájemnou spoluprací všech zainteresovaných partnerů, kteří budou muset pochopit vážnost a obtížnost úkolu, spočívajícího v oživení daných hodnot areálu. Bylo sice několikrát připomínáno, že takových „krásných údolí“ máme u nás dost, Babiččino údolí však máme jenom jedno.

 

Výtažek ze „Studie rozvoje šetrného cestovního ruchu v NPP a NKP Babiččino údolí

Zhotovitel o.s. Centrum rozvoje Česká Skalice

Autoři: Ing. Martina Vlachová, Květa Ležovičová, MgA.Viktor Vlach

 

 

2 ) Národní přírodní památka Babiččino údolí – souhrně

Národní přírodní památka Babiččino údolí se nachází v Královéhradeckém kraji v katastrálních územích Červená Hora, Česká Skalice, Malá Skalice, Ratibořice u České Skalice, Slatina nad Úpou, Zlíč a Žernov. Celková výměra zvláště chráněného území činí přibližně 333,14 ha. Ochranné pásmo není vyhlášeno a tvoří ho území do vzdálenosti 50 m od hranic NPP (§ 37 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.). Předmětem ochrany je zde harmonická kulturní krajina se zbytky přirozených porostů v části údolí řeky Úpy přiléhající k městu Česká Skalice. NPP Babiččino údolí byla zřízena vyhláškou Ministerstva školství, věd a umění 35.789/52-V-VII/5, ze dne 9.6.1952 a po té dodatečně registrována výnosem Ministerstva kultury ČSR č. 14.200/88, ze dne 30.12.1988. Část území je součástí Evropsky významné lokality s názvem NATURA (Babiččino údolí - Rýzmburk CZ0520028). V Ústředním seznamu ochrany přírody (§ 42 zákona) je území evidováno pod číslem 2404.

Hodnoty tohoto jedinečného území jsou oceněny jako národní kulturní památka hned dvakrát. Architektonický a kulturní celek jako národní kulturní památka, přírodě blízké lesy a louky v nivě Úpy jako národní přírodní památka.

Národní přírodní památka Babiččino údolí vyhlášená v r.1952, je částí údolí nivy řeky Úpy mezi Českou Skalicí a Slatinou nad Úpou, okres Náchod, kvadrát 5562c. Celková rozloha území činí XXXX Území náleží do oblasti mírně teplé, okrsku mírně teplého a vlhkého, s mírnou zimou, pahorkatinového. Průměrné roční srážky dosahují 640 – 710 mm, za vegetační období 390 mm. Průměrná roční teplota odpovídá 7,6°C, ve vegetačním období 13,3°C. Nejteplejší a současně nejbohatší na srážky je měsíc červenec. Průměrná nadmořská výška nivy Úpy je 280 m.n.m., hrany údolí dosahují okolo 300 m.n.m.

Území Babiččina údolí má pestré geologické poměry a mírně vlhké klima, které přispívá k tomu, že druhová rozmanitost je zde poměrně bohatá. Lehce zvlněná krajina s prudce spadajícími opukovými stráněmi do údolí řeky, stejně jako široké pánve, otevřené k jihozápadu, umožnily poměrně značnou variabilitu životních podmínek, jak rostlinným, tak i živočišným společenstvům. NPP Babiččino údolí tvoří mozaika lučních a lesních společenstev. Louky a pastviny situované na dně údolí jsou z větší části zkulturněné, botanicky chudé, bez výskytu zvláště chráněných druhů rostlin. Hodnotnější luční společenstva představují okrajové vlhké pcháčové louky a vlhká tužebníková lada, mimo nivní polohy pak ovsíkové louky v extenzivních sadech na Bílém kopci. V některých částech údolí jsou vytvořena svahová pěnovcová prameniště s rozsáhlými porosty mechorostů. Území je významné i po stránce zoologické.

Geologie - Údolí Úpy je zaříznuto do různých typů usazených hornin, ojediněle až do krystalického podloží fylitů novoměstské skupiny (např. v blízkosti Viktorčina splavu). V severní části údolí se v podloží cenomanských pískovců nacházejí červené pískovce a slepence permského stáří. Ve střední části údolí vystupují kromě svrchnokřídových sedimentů také arkózy a slepence svrchního karbonu. V jižní části převažují jemnozrnné usazeniny svrchní křídy – vápnité jílovce a slínovce bělohorského a jizerského souvrství. Tyto opuky vytvářejí severně od České Skalice skalní stěny, při jejichž úpatí můžeme najít zkameněliny druhohorních mlžů (nejvíce jsou zastoupeny druhy Inoceramus labiatus a Pecten orbicularis). Větráním a erozí spongilitických slínovců a pískovců vznikají ve skalních blocích otevřené pukliny a chodby jako např. Koldova díra nebo Viktorčina jeskyně. Údolní svahy jsou pokryty zvětralinami, na plošině nad údolní hranou najdeme místy říční štěrky. Pozoruhodný je výskyt holocenního travertinu (pěnovce) pod pramenným horizontem na bázi vápnitých svrchnokřídových sedimentů; např. pod Rýzmburkem. V jižní části pod Ratibořicemi je až 500 m široká niva Úpy pokryta fluviálními a deluviofluviálními uloženinami.

Z půd převažují hnědé lesní půdy – kyselá kambizem typická, místy i arenická (s podzolem arenickým) a kambizem rubefikovaná. Na vápnitých sedimentech se vyvinula pararendzina kambická, na sprašových a polygenetických hlínách hnědozem typická a luvická s luvizemí typickou. Tok Úpy střídavě lemují fluvizem typická a fluvizem glejová.

Květena - Luční porosty jsou většinou rekultivované a tudíž druhově velmi chudé. Zajímavější rostliny se vyskytují pouze při okrajích pozemků, v lesních lemech a starých sadech – např. řebříček bertrám (Achillea ptarmica), ocún jesenní (Colchium autumnale), přeslička luční (Equisetum pratense), prvosenka vyšší (Primula elatitor). Lesy jsou z botanického hlediska mnohem hodnotnější . V jejich podrostu nalezneme např. samorostlík klasnatý (Actaea spicata), pižmovku mošusovou (Adoxa moschatellina), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), konvalinku vonnou (Convallaria majalis) , lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), kruštík polabský (Epipactis albensis), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), zapalici žluťuchovitou (Isopyrum thalictroides), lilii zlatohlávek (Lilium martagon), měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva) a kapradinu laločnatou (Polystichum aculeatum). Zajímavý je i výskyt druhů vyšších poloh - kerblíku lesklého (Anthriscus nitida), zvonku širolistého (Campanula latifolia), řeřišničníku Hallerova (Cardaminopsis halleri), růže převislé (Rosa pendulina), žluťuchy orlíčkolisté (Thalictrum aquilegifolium) a dalších.

Rostlinná společenstva - Údolí řeky Úpy je možno podle přírodních podmínek rozdělit na tři rozdílné skupiny. Niva řeky Úpy byla porostlá společenstvem buků a olšin, na pravém svahu údolí s jižní expozicí bylo společenstvo dubohabrových hájů a ostatní území osídlila společenstva acidofilních (kyselých) doubrav. V již tak od přírody pestré krajině se pokusila v letech 1810 – 1839 Kateřina Zaháňská vytvořit anglický park typu „okrasného statku, tzv. ferme ornée”. Vlastní park pokryl plochu 5,58 ha, ale celkovými velkorysými krajinnými úpravami byla dotčena plocha daleko větší. Přilehlé úpské nivy kněžna nechala zpřístupnit sítí stezek a podél cest byly vysázeny stromové aleje. Louky, sevřené do lesnatých svahů, zkrášlila výsadba solitérních dřevin. Hospodářské budovy se přestěhovaly dál od zámku, na blízké louce byl založen rybník, vyrostl tu skleník a objevily se stromy, keře a ostrůvky květinových záhonů. Okrasné plochy ideálně navázaly na užitkové, takže louky a lesy s měnícími se průhledy na zámek se staly kompozičně působivým prvkem, ale současně byly hospodářsky využívány.

Listnaté lesní porosty v Babiččině údolí jsou s bohatou skladbou dřevin i bylinného podrostu. Nejhodnotnějším biotopem jsou pozůstatky suťových lesů s převahou javoru klenu, lípy srdčité a buku lesního, s vtroušeným dubem, habrem obecným a jedlí bělokorou a s bohatým výskytem měsíčnice vytrvalé. V méně svažitém terénu byly lesní porosty pozměněny výsadbami stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin (zejména smrk ztepilý, modřín opadavý, borovice lesní, méně jedle obrovská, douglaska tisolistá, borovice vejmutovka). Při lesním hospodaření budou preferovány zásahy k podpoře přirozené obnovy listnatých dřevin a smrkové monokultury budou postupně nahrazeny stanovištně odpovídajícími dřevinami.

Hodnotné jsou i dorůstající břehové porosty olší a vrb. Naopak nevhodné jsou nejen lesní monokultury smrku, ale i aleje topolů a ořešáků, nahrazující břehové porosty. Likvidací přirozených porostů se výrazně snižuje autoregulační schopnost ve vztahu k výkyvům přírodních podmínek. Vzhledem k posílené ekologické stabilitě území a dalších mimoprodukčních funkcí krajiny je třeba podporovat snahu ponechávat v co největším rozsahu přirozené louky. Přirozený luční porost má obdobně důležitou funkci v rámci ekologické stability krajiny, právě tak jako hodnotný les.

Zvířena - Podél Úpy hnízdí ledňáček říční (Alcedo atthis), konipas horský (Motacilla cinerea), skorec vodní (Cinclus cinclus) a cvrčilka říční (Locustella fluviatilis). V lesích žije nař. krahujec obecný (Accipiter nisus), jestřáb lesní (A. gentilis), holub doupňák (Columba oenas), výr velký (Bubo bubo), datel černý (Dryocopus martius), žluna šedá (Picus canus), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) s. malý (D. minor), linduška lesní (Anthus trivialis), lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), l. bělokrký (F. albicollis), sýkora parukářka (Parus cristatus), křivka obecná (Loxia curvirostra) a další.

NPP patří k druhově nejbohatším malakozoologickým lokalitám, neboť zde byl zjištěn výskyt 86 druhů měkkýšů (Mollusca). Převažují mezi nimi lesní druhy, na opukových skalách žijí i druhy skalní a teplomilné. Zoogeograficky významný je výskyt vláhovky karpatské (Monachoides vicina).

Osou Babiččina údolí je řeka Úpa, která měří pouhých 73 km, ale je po Labi největší řekou náchodského okresu. Pramení v Krkonoších, je řekou dravou, silnou, romantickou i poetickou. U hájovny v Havlovicích vtéká řeka Úpa do Babiččina údolí, do nejpůvabnější části svého toku. Protéká pod Boušínem, Mstětínem, Slatinou nad Úpou, Červenou Horou, klikatí se v lukách pod Rýzmburským altánem a za Červeným mostem směřuje k Pohodlí, Bílému mostu a Viktorčinu splavu. Malebnou architekturu údolí dotvářejí okolní zalesněné stráně i staleté smrky, modříny, douglasky, jedle, duby, lípy a habry. U Vilémova mostu pod zámkem usměrňuje proud Úpy mohutné zdymadlo a odvádí vodu do přehradního jezera Rozkoš u České Skalice. Z přehrady Rozkoš se úpská voda do svého řečiště už nevrací. Odtéká do řeky Metuje a s ní se vlévá pod josefovskou pevností do Labe. Povodí Úpy měří 517,6 km² a odvodňuje většinu území Východních Krkonoš.

 

Výtažek ze „Studie rozvoje šetrného cestovního ruchu v NPP a NKP Babiččino údolí

Zhotovitel o.s. Centrum rozvoje Česká Skalice

Autoři: Ing. Martina Vlachová, Květa Ležovičová, MgA.Viktor Vlach

 

3) Zámecký park

 

”Krajinářské zušlechtění” okolí ratibořického zámku nelze chápat jen jako touhu po příjemném pobytu na venkově, ale jako projev nových vztahů člověka k přírodě. Se zámeckým parkem je spjato jméno, které by nemělo být zapomenuto, a to Gottlieb Bosse, který byl vrchním zahradníkem v době krátce po založení parku. Je to právě on, který vtiskl tomuto místu charakter přírodně krajinářského parku. Volně komponovaný zámecký park tvaru elipsy s osou, probíhající od jihozápadu k severovýchodu, na severním a jižním okraji plynule přechází do krajiny ratibořického údolí. Jedním ze znaků takovýchto přírodních parků, zvaných anglických, byly krásné obrazy, uměle vytvořené seskupením stromů i jejich shluků a opírající se o přirozený ráz okolní krajiny.

Je překvapivé, že park a okolí, které byly tolikrát vděčnými inspiracemi malířů a spisovatelů, stály dlouho stranou botanického zájmu. Založením parku a jeho historickým vývojem se poprvé podrobněji zabýval Zdeněk Wirth v knize „Soupis památek historických a uměleckých v poltickém okrese náchodském“ z roku 1910. Inventarizaci dřevin provedl na území ratibořického parku K. Hieke. Výsledky své práce shrnul v souborné práci o východočeských parcích, vydané v roce 1967. F Dobrkovský společně s K. Hiekem vydali v roce 1973 přehlednou mapu zahrad a parků Východočeského kraje, v níž kromě základních charakteristik jsou uvedeny přehledy pozoruhodných druhů dřevin, které však nejsou druhově vyčerpávající.

Půdní poměry zámeckého parku v Ratibořicích nejsou příliš různorodé. Převládajícím půdotvorným substrátem jsou svahoviny, které z míst výše položených byly na území parku naplaveny přebytky povrchových vod. V horních polohách parku vytvářejí i vrstvy o mocnosti několika metrů. V některých případech jsou svahoviny promíseny terasovitými štěrky. Posloupnost půdních horizontů byla v minulosti porušena vlivem lidské činnosti (navážkami a rygolováním) v roce 1811 v souvislost s přestavbou zámku a statku. Průměrný roční úhrn srážek, podle srážkoměrné stanice umístěné v ratibořickém parku za posledních 10 let (léta 1697 – 1976), činí 662 mm, průměrná roční teplota podle Atlasu podnebí ČSSR dosahuje 7 stupňů Celsia.

Geobotanické zařazení území parku není obtížné, protože park ve své jižní části souvisle přechází do lesních porostů, jen s minimálně změněnou porostní skladbou. I v samotném parku nacházíme rostliny mající charakter rostlinných indikátorů, např. měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), je možné tedy usuzovat, že převládajícími skupinami lesních typů jsou zde jasanové javořiny (typologická nomenklatura byla použita dle „brněnské školy“ prof. Zlatníka).

Celému údolí dominuje klasicistní zámek, jež byl počátkem 19. století doplněn o dendrologicky velmi cenný park a krajinářské úpravy lučních ploch (nenásilně je zde umocněn půvab domácí krajiny). Anglický zámecký park tvaru elipsy (5,58 ha) přechází plynule na severním a jižním okraji do volného lesního porostu. Východní a západní hranici parku tvoří úpatí příkrého svahu nad úpskou nivou. Původním záměrem výsadby bylo vytvoření druhové skladby hlavně ze severoamerických druhů a tento fakt byl znovu vzat v úvahu i při rekonstrukci parku v roce 1972. Odolnější dřeviny byly vybírány s ohledem na podhorské podnebí, v němž park leží (300 m n. m.).

Prvním zámeckým zahradníkem v Ratibořicích byl Čech, Karel Binder. Jeho pomocníkem se stal roku 1817 pozdější vrchní zahradník Gottlieb Bosse, Němec z Oldenburgu v Dolním Sasku. Jemu je připisován hlavní podíl na vybudování parku. Vzhledem ke zdejšímu podhorskému podnebí se původně počítalo jen s výsadbou severoamerických dřevin, ale později se tato koncepce změnila v pestrou směs dřevin z různých oblastí světa. Ze severoamerických dřevin roste v parku např. jasan americký (Fraxinus americana), liliovník tulipánokvětý (Liliodendron tulipipera), nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus), borovice vejmutovka (Pinus strobus), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis) a sazaník květnatý (Calycanthus floridus). Tento čin nebyl náhodný, Severní Amerika, díváme-li se na očima Evropana počátku 19.st., byla dosud zemí obestřenou řadou romantických představ, ale byla i vlastí rostlin, které pro drsnější podmínky vrchovin střední Evropy vyhovovaly většinou lépe, jak rostliny tropické i subtropické. Přírodně krajinářský charakter si park udržel dodnes, o čemž svědčí i jeho nenásilná vazba na lesy v okolí. Síť parkových cest dovoluje návštěvníkovi přehlédnout louky a najít ty esteticky nejpůsobivější pohledy na zámek.

Roku 1972 byl park rekonstruován v duchu zakladatelské koncepce. Východní svah pod průčelím zámku byl očištěn a proměněn na travnatý svah skupinovitě porostlý keři. Při podrobném dendrologickém průzkumu v letech 1976-77 zde bylo popsáno 127 druhů a kulturních variet dřevin, z toho 16 cizokrajných jehličnatých druhů, 1 kulturní varieta domácího jehličnatého druhu, 62 cizokrajných listnatých druhů, l0 kulturních variet domácích listnatých druhů, 4 druhy jehličnatých a 34 druhů listnatých dřevin domácího původu. Od té doby řada vzácných dřevin uhynula nebo byla poškozena povětrnostními vlivy. Z význačných severoamerických dřevin dochovaných z původní výsadby je nutno zmínit jasan americký (Fraxinus americana), který však trpí více mrazy a polomy větví, než náš druh jasanu. Další zajímavou dřevinou je kaštanovník setý (Castanea sativa), jehož přirozený areál výskytu je v jižní Evropě. I přes tuto okolnost na území ratibořického zámku kvete i plodí, když jeho semeno je asi o 2/3 menší než u jedinců z jižní Evropy. Počet významných dendrologických druhů a uspořádání dobře udržovaného parku činí z tohoto objektu jeden z nejvýznamnějších ve východních Čechách.

 

Výtažek ze „Studie rozvoje šetrného cestovního ruchu v NPP a NKP Babiččino údolí

Zhotovitel o.s. Centrum rozvoje Česká Skalice

Autoři: Ing. Martina Vlachová, Květa Ležovičová, MgA.Viktor Vlach

 

 

4) NATURA 2000 na území Babiččina údolí

Na území NPP Babiččino údolí je lokalita, která patří do sítě Natura 2000 – Evropsky významná lokalita v České republice. Jedná se o oblast úseku Babiččina údolí od zříceniny Rýzmburk až po Staré Bělidlo, cca 1 km západně od obce Žernov (uváděno pod číslem CZ0520028).

Nejhodnotnějším biotopem jsou zde suťové lesy, které jsou vázáné na strmé svahy s občasnými výchozy skal (se štěrbinovou vegetací – výskyt Polystichum aculeatum). Významné je poměrně časté zastoupení pěnovcových pramenišť s charakteristicky vyvinutým mechovým patrem a s inkrustacemi vápence. Na jediném místě se vyskytuje fragment lučního pěnovcového prameniště, kde pěnovce vytváří soustavu terásek s miniaturními jezírky (Pramen Jakuba Míly – U merglu) . Méně svažité lesní partie včetně nivních poloh byly pozměněny výsadbami stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin (zejména smrk, modřín, borovice lesní, méně jedle obrovská, douglaska tisolistá, borovice vejmutovka); v některých místech převládají čisté monokultury jehličnanů. Luční porosty v nivě Úpy jsou většinou zkulturněné a botanicky velmi chudé. Nejhodnotnější jsou svahové ovsíkové louky na tzv. Bílém kopci, které místy mají charakter suchých trávníků (výskyt Platanthera bifolia, Primula veris).

Ze zoologického hlediska je významný výskyt druhů: ledňáček říční (Alcedo atthis), konipas horský (Motacilla cinerea), skorec vodní (Cinclus cinclus) a cvrčilka říční (Locustella fluviatilis). V lesích se vyskytují např. krahujec obecný (Accipiter nisus), jestřáb lesní (A. gentilis), holub doupňák (Columba oenas), výr velký (Bubo bubo), datel černý (Dryocopus martius), žluna šedá (Picus canus), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), strakapoud malý (D. minor), linduška lesní (Anthus trivialis), lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), lejsek bělokrký (F. albicollis), sýkora parukářka (Parus cristatus), křivka obecná (Loxia curvirostra) a další druhy. Babiččino údolí patří k druhově bohatým malakozoologickým lokalitám. Většinou jde o druhy lesní a lužní, na opukových skalách i druhy skalní a teplomilné. Zoogeograficky je významný výskyt vláhovky karpatské (Monachoides vicina).

Lesní porosty na prudkých svazích nad Úpou, jsou poměrně málo ovlivněny nevhodnými lesnickými zásahy (výsadba smrku, holoseče) z důvodu menší přístupnosti a nevhodnosti pro produkční lesní hospodaření (omezení lesního hospodaření v těchto porostech na výběrný způsob). Méně svažité lesní partie včetně nivních poloh jsou ohroženy pasečným způsobem hospodaření a obnovou nevhodné dřevinné skladby (smrk, modřín, borovice lesní, méně jedle obrovská, douglaska tisolistá, borovice vejmutovka). Skalní výchozy a prudší svahy jsou ohroženy erozí (řícení a sesouvání horniny, půdotok).

Převážná část luk v nivě byla pozměněna dosevem jetelotravních směsek, silným hnojením a nadměrným kosením. Méně přístupné a zamokřené louky nejsou často obhospodařovány, což se projevuje degradací porostů (expanze konkurenčně zdatnějších rostlin, zarůstání náletem dřevin apod.). Břehové a kontaktní porosty včetně říční náplavů jsou ohroženy invazí křídlatky japonské (Reynoutria japonova) a netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), méně pak také štětinatcem laločnatým( Echinocystis lobata), které místy vytváří rozsáhlé porosty.

Výtažek ze „Studie rozvoje šetrného cestovního ruchu v NPP a NKP Babiččino údolí

Zhotovitel o.s. Centrum rozvoje Česká Skalice

Autoři: Ing. Martina Vlachová, Květa Ležovičová, MgA.Viktor Vlach

 

5) Odborné dokumenty vztahující se k NPP Babiččino údolí

 

František Vaněk

a kolektiv

Plán péče NPP BÚ – platný na období 1.1.2006 – 31.12. 2015

2006

Schváleno MŽP

 

Miroslav Mikát

Entomologický průzkum zaměřený na arborikolní druhy řádu Coleoptera

2005

Inventarizační průzkum

 

Jana Lobová

Floristická inventarizace a inventarizace biotopů v lučních ekosystémech

2005

Inventarizační průzkum

 

Miroslav Mikeska

Floristická inventarizace lesních ekosystémů - průběžná zpráva

2004

Inventarizační průzkum

 

Miroslav Mikeska

Floristická inventarizace lesních ekosystémů a inventarizace lesních biotopů - závěrečná zpráva

2005

Inventarizační průzkum

 

Jana Lobová

Floristický průzkum lučních porostů

2004

Inventarizační průzkum

 

Jaromír Nehyba, Jiří Vaněk

Inventarizace jedle bělokvěté na příkladech kontrolních ploch č. 7 a 17

2000

Inventarizační průzkum

 

Alice Janečková, David Číp

Inventarizace ornitofauny

2005

Inventarizační průzkum

 

Jaroměř, ZO ČSOP 46-04 Jaro

Inventarizace ornitofauny NPP Babiččino údolí

2004

Inventarizační průzkum

 

Vladimír Faltys

Inventarizační průzkum vegetačního krytu

1988

Inventarizační průzkum

 

Oldřich Čížek

Inventarizační průzkum z oboru zoologie - denní motýli (Lepidoptera)

2004

Inventarizační průzkum

 

Neuveden

Lesnická inventarizace SPR Babiččino údolí

1991

Inventarizační průzkum

 

Jaroslav Brabenec

Měkkýši Babiččina údolí

1972

Inventarizační průzkum

 

Blanka Mikátová

Měkkýši NPP Babiččino údolí

2005

Inventarizační průzkum

 

Antonín Hemerka

Mykologická inventarizace NPP Babiččino údolí

1996

Inventarizační průzkum

 

Antonín Hemerka

Mykologický inventarizační průzkum NPP Babiččino údolí

1995

Inventarizační průzkum

 

Jaromír Nehyba, Jiří Vaněk

Návrh estetických průhledů Babiččiným údolím

2001

Jiné

 

Jaroslav Kratochvíl a kolektiv

Obnova květnatých luk v areálu NPP Babiččino údolí

1995

Jiné

 

Ladislav Vlk

Ochrana celospolečensky významných biologických funkcí dřevin ve SPR Babiččino údolí

1972

Přírodní poměry - výzkum

 

Jaromír Nehyba, Jiří Vaněk

Pěstebně-těžební návrhy na kontrolních plochách č. 1-9 a 17-20

1999

Jiné

 

Josef Křížek

Průzkum ichtyocenózy řek Úpy a Olešnice v NPP Babiččino údolí

2005

Inventarizační průzkum

 

Jaroslav Simon

Stanovení limitů a posouzení rizik využívání produkční funkce lesů ve zvláště chráněných územích

2001

Přírodní poměry - výzkum

 

Ladislav Vlk

Studie biologické úpravy Úpy v SPR Babiččino údolí se zřetelem k ochrannému režimu reservace

1967

Přírodní poměry - výzkum

 

Ladislav Vlk

Svahové strže v SPR Babiččino údolí a jejich zpevnění ve shodě s režimem reservace

1974

Přírodní poměry - výzkum

 

p.Jakoubek

VD Rozkoš, zvýšení ochranné funkce nádrže - přítok, odtok - technická zpráva

2004

Jiné

 

Jaromír Nehyba, Jiří Vaněk

Vývoj lesních porostů a přírůstková dynamika dřevin

1997

Přírodní poměry - výzkum

 

Ladislav Vlk

Závěrečná zpráva o provedení výzkumných a odborných prací v SPR Babiččino údolí

1968

Přírodní poměry - výzkum

 

P. Válek

Zdůvodnění ochrany hřbetinového přeronu (hřbetin) v údolí Úpy u Ratibořic

1980

Přírodní poměry - výzkum

 

Stanislav Böhm

Zpráva o průzkumu čeledi Geometridae a Noctuidae za rok 1990

1990

Inventarizační průzkum